Jak jsem potkal Carla Lewise

Obvykle se mi blízká setkání třetího druhu nestávaly nebo jsem si jich nebyl vědom. Tentokrát se mi však jedno přihodilo, i když naprosto nečekaně. Potkal jsem Carla Lewise. Setkání se událo “náhodou” v newyorské restauraci The Oneness-Fountain-Heart. Bylo to v rámci mé dobrovolnické práce pro občanské sdružení Wolrd Harmony Run a mé záliby povídání si s přáteli v restauracích s dobrými jídly. Ale vezměme to po pořádku.

Do New Yorku jsem přiletěl 18. srpna roku 2010 na oslavu narozenin Sri Chinmoye. Součástí oslav byl i čtvrtek, 19. srpna, jehož večer byl věnovaný World Harmony Run-u, celosvětovému běhu Harmonie, jehož českou část mám možnost, spolu s ostatními nadšenci, organizovat a koordinovat.

V průběhu večera byla i chvilka pro prezentaci nové knihy World Harmony Run. Knihu účastníkům oslav představil Salil Wilson, celosvětový ředitel WHR, na večerním shromáždění na tenisovém kurtu. Knihu uvedl jak krásným proslovem, z něhož si ovšem vůbec nic nepamatuji, tak i videem, které připravil náš úžasný člen úžšího týmu WHR CZECH – Ashish Zubatý.

S Ashishem jsme se dohodli, že zajdeme do restaurace, kterou známe už od dob našich prvních návštěv v New Yorku. Jako vhodné datum nám vyšel čtvrtek, 26.8.2010. Do restaurace jsme se prošli pohodovou chůzí, po rušných i klidnějších newyorských uličkách. Cesta nám trvala asi půl hodiny, protože jsme šli opravdu v klidu.

Po příchodu do restaurace jsme se rozhlédli, abychom viděli, kde se nejlépe usadit a hle zde sedí on, známý dobrý šampion. Carl Lewis a s ním další tři hosté.

Jak jsem se dozvěděl, Carl Lewis už od samého začátku podporoval World Harmony Run, který se v dobách počátečních jmenoval Peace Run. A protože jsme sebou měli pár výtisků nové WHR knihy, které nás tížily v batohu, rozhodli jsme se, že pokud se najde vhodná chvilka, zkusíme ji Carlovi představit a předat.

Objednali jsme si jídlo, v klidu jsme pojedli a čekali na vhodnou příležitost. Poté, co jsme dokončili jídlo, se zvedl a přišel k nám od Carlova stolu jeden host. Poznal jsem v něm Hutashana ze Švýcarska, člověka, který již o knize věděl. Chtěl ji Carlovi představit, ale když nás uviděl, řekl si, že ji můžeme představit my. (vsuvka – na knize pracoval český tým WHR a to hlavně Ashish, Tomáš Gavenda a ke konci i já a pár dalších).

Hutashan knihu Carlovi předal a ten si ji hned začal prohlížet. Jak začal otáčet prvními listy hned vykřikl: “Jé, to jsem já” a vzápětí dodal: “Před dvaceti lety”. A jak tak listovál dál a dál, čas od času pronesl: “Tady jsem byl” nebo “to místo poznávám” a také “velmi pěkné, velmi pěkné”.

Protože neznal všechny fotky, čas od času se zeptal na detaily jako třeba odkud ta fotka je, kdo ji fotil a podobně. Dle úsměvu na tváři a komentářů, které pronášel během prohlížení knihy se dalo usoudit, že se mu kniha velmi líbí, což nám sám na konci prohlížení několikrát potvrdil. Samozřejmě ji dostal jako dárek. Byli jsme s Ashishem nadšení a rádi, že se kniha i takové známé osobnosti líbila a já byl spokojený jako želva.

Hutashan navrhl, abychom se s Carlem Lewisem po jídle vyfotili a my jsme samozřejmě nadšeně souhlasili. Protože Carlovi jídlo chutnalo, šel si na chvíli popovídat s personálem restaurace, který byl stejně nadšený a vykulený jako my dva.

Po krátkém popovídání a fotografování s personálem restaurace došla řada i na nás dva. Carl stál uprostřed, Ashish po jeho pravé ruce, já po levé. Přestože již Carl dlouho nezávodí, neustále z něj sálala spousta energie, která mi hned dodala více síly a odvahy. Byl to zajímavý pocit, protože z většiny lidí takovou energii necítím. A zvláštní je i to, že se mi nezadrhoval hlas a netřepala kolena vedle takové osobnosti.

Protože jsme při fotografování s Carlem měli od něj drobný odstup, jako výraz úcty a slušnosti, musel nás v jednu chvíli vyzvat: “Common closer, we are friends, right?” - v překladu: “Pojďte blíž, vždyť jsme přátelé, že ano?”.

Po fotografování Carl s přáteli odešel a já s Ashishem jsme se vydali na cestu domů. Během cesty jsme probírali naše dojmy a zážitky jak z jídla, tak hlavně ze setkání s Carlem Lewisem. Pro mě to byla úžasná zkušenost, o které doufám, že se mi v jednu chvíli znovu zopakuje.

Toliko mé zážitky ze setkání s Carlem Lewisem.

Krasný den přeje

Libor Bednařík

návrat nahoru - Jak jsem potkal Carla Lewise

návrat na hlavní stranu - Sri Chinmoy centrum v ČR

další článek - Relaxace na Bali - ostrově Bohů

odkaz - kurzy meditace v Praze na www.prahameditace.cz

stránku vytvořil Libor Bednařík