Dovolená bandité a meditace

Možná si řeknete, co má dovolená, bandité a meditace společného. Možná je toho víc, než by si jeden myslel. Když jsem byl na Bali, tak jsem, jako kdekoliv jinde, potřeboval peníze, abych mohl koupit nějaké drobné dárky pro rodinu, pití, jídlo a tak dále. Prostě na běžnou spotřebu.

 
Jsou dva způsoby, jak na Bali získat peníze. Buďto výběrem z účtu nebo výměnou z cizí měny, v mém případě z dolarů. Ještě v České republice jsem si vyměnil asi 300 dolarů, abych měl nějakou „železnou“ zásobu peněz fyzicky u sebe. To pro případ, že by nefungoval výběr z bankomatu. Výběry z bankomatu byly snadné a i kurz nabídnutý bankou byl dobrý. Akorát tam byly poplatky. Problém byl v tom, že na účtu mi z jistého důvodu došla hotovost, takže přestože bylo technicky možné z bankomatu vybírat, díky nedostatku na účtu to již nešlo.
 
A tedy přišel čas vyměnit část železné zásoby dolarů na indonézské rupie. Nyní trošku předběhnu sled událostí. To, že za 50 dolarové bankovky dostanete horší kurz, než za bankovky stodolarové, mě sice překvapilo, ale nebylo to děsivé, protože rozdíl nebyl tak hrozný. Prostě centrální banka Indonésie dala lepší kurz na stovky a horší na padesátky a banky a směnárny se musely přizpůsobit. Potud vše v pořádku. Ovšem.....
 

Bandita číhá za rohem

Protože jsem samozřejmě začal hledat místo, kde se dají vyměnit peníze, chodil jsem po ulici a díval se na tabule se směnnými kurzy jednotlivých směnáren. Vybral jsem místo s nejlepším kurzem a oslovil přítomnou osobu. Osoba se tvářila mile, ostatně jako všichni na Bali a ujistila mně, že výměna je bez poplatků, či provize. Tedy zdarma. Potom co jsem mu řekl, jakou sumu chci vyměnit, spočítal sumu a vyskládal ji na pult v padesátitisícových bankovkách. Bankovky položil tak, že jsem si je jednoduše přepočítal i bez braní do ruky. Teprve později jsem pochopil, že to tak udělal schválně. Položil jsem příslušnou sumu dolarů na pult a požádal kamaráda, který byl se mnou, aby peníze rukou přidržel. Pro jistotu. A tento krok se vyplatil. 
 
Obchodník mezitím rupie posbíral do ruky a ptal se, je-li vše v pořádku a peníze mi podal. Já je vzal a začal je znovu přepočítávat a ejhle – ze sta dolarů, které jsem chtěl vyměnit se někam vypařilo za 30 dolarů rupií. Už když jsem peníze znovu počítal, všiml jsem si, že se obchodník nějak ošívá, koulí očima a než jsem dopočítal, začal vykřikovat, že poplatek za výměnu je pět procent a kurz se právě změnil a tak podobně. A natahoval se zpět po svých penězích, protože kamarád ruku z mých dolarů pořád nezvedl.
 
A tady jsem přišel na to, že co se týká výměny peněz, jsou na Bali úplně stejní loupežníci a podvodníci, jako v Praze na Václaváku veksláci. Tuto zkušenost jsem měl ještě několikrát a pak mi došly souvislosti. Nabízeli nejlepší kurz, aby nalákali turisty jako mucholapka mouchu a pak vydělávali na tom, že z transakce za 100 dolarů si vzali 30 aniž by turista cokoliv zpozoroval. Já jsem si opravdu nevšiml, že by si nějaké rupie stihnul schovat v době mezitím, co jsem si je očima překontroloval na pultu a dobou, kdy jsem je začal v ruce přepočítávat ještě jednou. Ale on to stihl.
 
Ale protože je vhodnější nevyvolávat konflikty, netrval jsem na svém, že mě podvedl, ale prostě jsem sbalil své dolary a šel jsem dál. Po několika stejných zkušenostech jsem začal hledat banku nebo oficiální směnárnu a našel jsem je. Měli nižší kurz a kamenné obchody vypadající důstojně, s přepážkami jak jsme zvyklí. Tam jsme již měli zkušenost dobrou, i když ostražitost jsme já i kamarád zachovávali stejnou.
 

A jak do toho zapadá meditace

O pár dní později mi při meditaci došlo, proč se to stalo. Je to otázka našeho vědomí. Když bychom byli v dobrém vědomí, prostě se takový loupežník nevyskytne. Nemluvím o mém a kamarádovu vědomí, ale o vědomí těch směnárenských podvodníků. Jeden ze způsobů, jak se dostat do dobrého vědomí je právě meditace. Po meditaci se nám sice vědomí klesne a je níže, než při meditaci, ale když budeme meditovat pravidelně, tak se nám postupem času úroveň vědomí zvedne. A ve chvíli, kdy budou v dobrém vědomí všichni lidé, tak tito loupežníci přestanou existovat.
 
Tady mi došlo, co vlastně svojí meditací způsobujeme. Když meditujeme, zvyšujeme své vědomí a stávají se z nás tím pádem správnější lidské bytosti. Když jsme v dobrém vědomí, cítíme lásku a sounáležitost s ostatními, jsme více milí, přátelští a trpěliví a necítíme se v nebezpečí a ohrožení. A naše vyšší vědomí se pak pomocí indukce šíří dál. Je to jako magnet. Dejte k magnetu kus železa a pokud je magnet dost silný, tak železo přitáhne a zmagnetuje jej. A pak už není jeden magnet, ale dva magnety. A tyto dva meditační magnety přitáhnou každý jeden magnet a už máme čtyři meditační magnety. Tímto způsobem se pak dobré vědomí skrze meditaci a náš kontakt s ostatními šíří dál a dál do celého světa.
 
Tento zážitek mne hned inspiroval, abych se do meditace ponořil nejen hlouběji, ale i déle a častěji, protože jsem po dlouhých letech získal pocit, že i já mohu být pro svět opravdu dobrým přínosem. Ne, že bych předtím nemohl být, nedostatkem sebedůvěry rozhodně netrpím, zvláště proto, že moje skromnost je moje vrozená vlastnost, ale prostě jsem měl hřejivý pocit u srdce z dobře odvedené práce a z pocitu, že pokračovat má opravdu smysl. Takže v meditaci samozřejmě pravidlně pokračuji každý den a když přijde vhodná chvilka, tak inspiruji i ostatní, aby meditovat zkusili také.
 
Takže teď už víte, co má Bali, bandité a meditace společného?
 
 
 
Krásné dny přeje
Libor Bednařík
 

From around the world:

24 May

Rozhovor: Píseň, která přináší mír: Jak sbormistryně oživuje odkaz 22 000 skladeb.
9 May

Desetidenní triumf vůle v New Yorku.

Europe

Americas

Oceania